Rally Vysočina pro nás měla znamenat důležité body do celkového hodnocení šampionátu a sbírání zkušeností na (pro nás) neznámým závodě. Odjezd byl naplánován opět na čtvrtek odpoledne a jeli jsme jen já a Radim. Jarda s Verčou odjížděli v pátek navečer. Měli jsme dohodnuté společné ubytování s Robertem Čonkou a Kubou Venclíkem.
V pátek jsme celkem bez problémů odtrénovali všechny rychlostní testy, bez potíží jsme zmákli formální a technickou přejímku, přičemž jsme elegantně zabavili Robertu Čonkovi 4 kola i s pneumatikami, které nám přivezl 
. Trošku jsme se v autech povozili a již na malém testu nastaly technické problémy se spojkou Robertovy Fábie. Mimochodem nás v ní oba povozil, abychom pochopili, že nemá cenu se s ním honit a měl pravdu což jsme pochopili později. Ještě v servisu se pokoušeli problém najít a řešit, ale nepodařilo se příčinu prokluzující nové spojky odhalit. Kluci si řekli, že to snad nějak půjde a šli jsme probrat zážitky při grilování z větší části ve společnosti třídy 7 a zbytku obou týmů, které postupně přijížděly. Venda Kopáček o nás celý večer při sledování různých onboardů tvrdil, že jsme blázni. Prej jak můžeme jet tak rychle
– to potom nevím, co máme říkat my o něm, který jede strašnou ,,palici". Rozhodně bylo o čem diskutovat při pivečku a masíčku, kde se někteří zdrželi do ranních hodin, že Jardo s Pavlem .
V sobotu ráno nás vítá krásné slunečné počasí a my se těšíme na pěkné svezení. Hned na první testu dostáváme hodně studený obklad a nějak to nechápeme. Na dvojce za to zkoušíme pořádně vzít a za sebe můžu říct jen to, že to s daným autem víc neumíme. Nicméně na dvanácti kilometrech ztrácíme míň jak na předchozí 5-ti km rztě. Tak nám to trošku lepší náladu a v nasazeném tempu jedem do třetího testu.
Bohužel asi v půlce jsme o malinko rychlejší a potkáváme levou zadní částí strom. Ten nás odráží do protější meze, kde padáme dolů pod úroveň cesty, odkud marně hledáme kudy ven. Po jednom nezdařilém pokusu zkoušíme jiné místo – cca 1,5 km od opuštění tratě. Zde nás zastavuje malinkej pařez ukrytý v trávě tak šikovně, aby nám připravil velmi horké okamžiky. Chvíli zkoušíme bojovat sami ve snaze vyprostit auto ale pak vše vzdáváme. Jelikož nikde není živé duše 
takticky se rozbíháme hledat diváky. Po kilometru běhu konečně vidím, jak k nám někdo spěchá a volám, ať nám jde pomoct. Když se podívám pořádně, vidím ty nejlepší tváře, které přesně potřebuji: Jarda a je mu v patách Pavel. Tomu se říká mít štěstí v neštěstí. Že prej nás slyšeli, jak se někde hrabeme ven a tak nám šli pomoct.. Po chvíli za pomoci zvedáku, pěstí a kopání auto povolí a chce s náma dál závodit. Sice potlučené, bez zadního světla, okna a řádně deformovaných dveří kufru s blatníkem jede dál. Ztráta je obrovitá, navíc ještě po kilometru jízdy prasklo lanko spojky – nechápeme proč (?). Nicméně dojíždíme do přeskupení se ztrátou sedmi minut a zasloužíme si penalizaci minuty a deseti sekund.
V servisu Jarda a Čonkovci dávají auto provizorně do kulturního stavu, mění lanko spojky, mlátí do podběhu, kontrolují přední nápravu, která taky dostala řádně za ,,uši", lepí a malují zadní světlo na lepící pásku. Verča celé auto zbavuje zbytků travin a obilí, které jsme si s sebou přivezli. Zbytek závodů se nikam neženeme a jedem si své tempo. I přesto se nám daří dvakrát dojet Suzuki jedoucí před náma. V cíli máme čtvrté místo ve třídě s obrovskou ztrátou na kluky před náma a bereme deset bodů.
Rally Vysočina měla hodně rychlý charakter trati a velmi zákeřně uskákaný asfalt. Pěkné počasí, trochu nešťastnou servisní plochu a co mě překvapilo nejvíc, nenašel jsem tam ,,závodní" grilovanou klobásku .
Nyní nás čeká opět klepačka auta a chtěli bychom změnit převodovku. Snad to všechno zvládneme a uvidíme se na sprintu v Pačejově. Děkujeme celému týmu za podporu, Pajovi Bořutovi a fans za hnaní kupředu u trati a samozřejmě všem divákům
co se za náma otočili a koukli na náš průjezd.
Ještě jednou děkujeme za pomoc našim soupeřům Robertovi, Kubovi a Pavlovi – takové sportovní chování se vidí jen málokdy. Sami odevzdali jízdní výkaz v rz2 pro prasklý přítlačný talíř a takhle nám pomohli, i když věděli, že když dojedeme do cíle tak spadnou za nás až na čtvrté místo průběžného hodnocení sprintrally.
Tak rally ahoj a mrkněte na naše obrázky zachycené na onboard kameru, kterou jsme měli zapůjčenou od společnosti www.onboard-kamery.cz (je to včetně kolize se stromem). Lukin
Zanechte odpověď